Vážený návštěvníku, s ohledem na probíhající akci Black Friday, může docházet k pozdějšímu vyřízení objednávek. Děkujeme za pochopení.

Vše co potřebujeme vědět ohledně bílkovin

Úvod

Sportovní výživa je jedním z hlavních pilířů pro úspěch. Sportovec, který neřeší příjem a výdej velmi pravděpodobně nedosáhne takových výsledků, jako ten, který má dokonale vyřešený příjem energie ve vztahu s výdejem. Výživa jako taková obsahuje tři hlavní složky, bílkoviny, sacharidy a tuky. Každá z těchto složek má rozdílnou úlohu v lidském těle, nároky na její příjem jsou odlišné také, stejně jako vhodné načasování příjmu. Pro posun kupředu je nutné znát základní informace týkající se každé z těchto tří složek výživy. V následujícím článku si detailněji rozebereme bílkoviny a objasníme si základní informace týkající se jejich příjmu, načasování, některé důležité pojmy, které s nimi souvisí. Podíváme se také na konkrétní výrobky, kde si popíšeme jednotlivé druhy spolu s doporučením, pro které situace jsou vhodné a podle jakých kritérií vybírat. Jelikož je otázka bílkovin mnohdy zahalena polopravdami a vytržením informací z kontextu, pokusím se některé tyto skutečnosti objasnit. Vzhledem k nárůstu počtu vyznavačů vegetariánství si vysvětíme, na co si dávat pozor při výběru rostlinného proteinu a jaký je rozdíl mezi živočišnými a rostlinnými bílkovinami. 

bílkoviny

Obecná charakteristika bílkovin

Bílkoviny jsou typem molekuly, která se skládá z jednotlivých aminokyselin. Některé z těchto aminokyselin si naše tělo nedokáže vyrobit samo a nazývají se esenciální. Energetická hodnota bílkovin je 17kJ (4kcal). Ze tří hlavních makroživin, tedy bílkovin, sacharidů a tuků mají bílkoviny nejvyšší takzvaný termický efekt, což znamená, že pro jejich efektivní zpracování naše tělo potřebuje vydat největší množství energie. Tento fakt je podstatný zejména v období diet, kdy zvýšený příjem bílkovin představuje větší množství energie vydané na zpracování této živiny. Pro doplnění esenciálních aminokyselin je nutný příjem bílkovin i tehdy, pokud neděláme žádnou pohybovou aktivitu. V případě konzumace bílkovin si je naše tělo rozloží na jednotlivé aminokyseliny, které jsou následně využity k tvorbě vlastních bílkovin. Pokud je tedy přísun bílkovin ze stravy malý, nemůže naše tělo budovat nebo opravovat svoje vlastní bílkoviny a dochází tak například ke svalové atrofii (úbytek svalové hmoty), což je ve sportu velmi nežádoucí jev. Funkcí bílkovin v těle je hned několik:

  • Stavební – jako například stavba kloubních struktur (kolagen)
  • Transportní a skladovací – jako například hemoglobin, což je transportní protein červených krvinek nutný pro rozvod kyslíku v těle
  • Zajišťující pohyb – aktinová a myozinová vlákna nutná pro svalovou kontrakci
  • Katalytické, řídící a regulační – nejrůznější enzymy, hormony a receptory
  • Ochranné a obranné – imunoglobuliny jsou například látky signalizující poškození organizmu[1, 2]

 

Živočišné bílkoviny

Bílkoviny obecně můžeme dělit na rostlinné a živočišné. Živočišné bílkoviny obsahují všechny esenciální aminokyseliny, označují se tedy jako plnohodnotné. Zdrojem těchto bílkovin jsou veškeré živočišné produkty (jak název napovídá), například maso, vejce, mléčné výrobky. Výhodou živočišných bílkovin je i vyšší obsah zdraví prospěšných látek oproti bílkovinám rostlinným. Jedná se například o zinek, omega3 mastné kyseliny u ryb, vitamin D, vitamin B12 a železo, které je z rostlinných zdrojů obtížně vstřebatelné [1, 2]. 

Rostlinné bílkoviny

Na rozdíl od živočišných jsou neplnohodnotné, jelikož vždy chybí alespoň jedna esenciální aminokyselina. Pro zajištění plnohodnotnosti rostlinných bílkovin je vhodné kombinovat jednotlivé zdroje, kdy při správné kombinaci těchto zdrojů dosáhneme vzájemným doplněním chybějících aminokyselin plnohodnotnosti, stejně jako u živočišných zdrojů. Podobně jako živočišné, i rostlinné bílkoviny obsahují zdraví prospěšné látky, které v živočišných zdrojích nenajdeme. Jedná se zejména o takzvané fytonutrienty, což je například vláknina, vitamin C, beta-karoten, resveratrol, vitamin E nebo kvercetin [1, 2]. 

Esenciální aminokyseliny

Jedná se o skupinu aminokyselin, které si naše tělo nedokáže samo vytvořit a jedinou možností, jak je doplnit je příjem ze stravy. Naše tělo navíc nedokáže tyto aminokyseliny skladovat do zásoby, nezpracované aminokyseliny, které jsou navíc, jsou jednoduše vyloučeny močí jako močovina. Proto je vhodné, aby byl příjem této skupiny aminokyselin pokud možno konstantní každý den. Podle obsahu esenciálních aminokyselin se dá také hodnotit kvalita proteinu. Platí zde pravidlo čím vyšší je podíl esenciálních aminokyselin k neesenciálním, tím kvalitnější protein. Mezi esenciální aminokyseliny patří:

  • Valin – součástí BCAA
  • Leucin – součástí BCAA
  • Isoleucin – součástí BCAA
  • Methionin – limitní aminokyselina u luštěnin
  • Fenylalanin
  • Lysin – častá limitní aminokyselina u obilovin
  • Threonin
  • Tryptofan [1, 2]

Důležité pojmy

Aminokyselinové skóre a limitní aminokyselina

Tento ukazatel slouží k posouzení kvality proteinu. Jako měřítko se udává takzvaná referenční bílkovina, což je bílkovina s optimálním zastoupením jednotlivých esenciálních aminokyselin. Obecně se jako referenční bílkovina udává vaječný bílek. Konkrétní bílkovina se porovná z hlediska jednotlivých aminokyselin podle vzorečku:

X/Y * 100=Z

X ... množství konkrétní aminokyseliny v testované bílkovině v g / 100 g čisté bílkoviny

Y ... množství stejné aminokyseliny v referenční bílkovině v g / 100 g čisté bílkoviny

Z ... aminokyselinové skóre

Tento výpočet se udělá pro každou aminokyselinu zvlášť a aminokyselina, která dosáhla nejnižšího číselného skóre, se označuje jako limitní. Dle Rubnerova zákona je tato aminokyselina limitní a její aminokyselinové skóre je zároveň aminokyselinové skóre testované bílkoviny. Čím je aminokyselinové skóre vyšší, tím je protein kvalitnější [3]. 

Biologická hodnota bílkovin

Biologická hodnota nám udává, kolik gramů proteinů může být vytvořeno ze 100g proteinů ze stravy. Stupnice pro hodnocení biologické hodnoty začíná na čísle 100, což představuje nejlepší možný výsledek a ze 100g proteinů přijatých stravou je naše tělo schopno vybudovat 100g proteinů vlastních. Biologická hodnota proteinu charakterizuje jeho kvalitu z pohledu nutrice. Jako dobrý příklad si uvedeme následující tabulku, kde je uvedena biologická hodnota některých potravin. Tabulka také potvrzuje obecný fakt, že rostlinné bílkoviny mají nižší biologickou hodnotu, než živočišné [2].

hodnoty

Obrázek 1: biologická hodnota některých potravin (zdroj: http://slideplayer.cz/slide/4097889/)

Doporučený příjem ve vztahu ke sportu

Kolem doporučeného příjmu bílkovin u sportovců panují mnohdy nejasnosti. Jedni jsou zastánci tvrzení, že nadměrný příjem bílkovin je škodlivý pro ledviny a játra, jiní se zase drží hesla čím víc, tím líp. Z bílkovin přeci rostou svaly, že? Pravda je někde uprostřed a dost podstatně se liší podle sportovní disciplíny, která je dominantní. Obecné pravidlo pro běžnou populaci je držet příjem bílkovin na hranici 12 – 15% z celkové přijaté energie. Dalším obecným doporučením je příjem bílkovin zhruba 0,8g/kg tělesné hmotnosti. Je potřeba si uvědomit, že tato hodnota je zprůměrována celosvětově i s rozvojovými zeměmi, kde je často příjem bílkovin minimální, ve vyspělých zemích je tato hodnota zpravidla vyšší. Maximální doporučovaná hodnota pro příjem je asi 1,8 – 2g/kg. Překročit i tuto hodnotu není také nijak velký problém a záleží ve velké míře na každém, jakou hodnotu je schopen tolerovat tak, aby se jednoduše cítil dobře a tréninkový progress byl pokud možno neustálý. Vyšší potřebu bílkovin (zhruba na maximální hranici) mají děti v období růstu, v období dospívání nebo kojící ženy spolu se sportovci trpící malnutricí (nedostatečný celkový energetický příjem). Vrcholový a výkonnostní sport obecně vyžaduje zvýšený příjem bílkovin. Riziko nedostatečného příjmu se často týká například sportovců vegetariánů (veganů), kteří nemají patřičné znalosti ohledně skladby jídelníčku a nedokáží tak pokrýt kompletní aminokyselinové spektrum. Pokud bychom stanovili obecná doporučení vztažená k charakteristice sportu, vypadala by asi takto:

  • Běžná populace – asi 0,8 – 1,2g/kg
  • Vytrvalostní sportovci – asi 1,2 – 1,6g/kg
  • Siloví sportovci – asi 1,2 – 1,7g/kg, přičemž vyšší hodnota platí zejména pro začínající sportovce
  • Vrcholoví a výkonnostní sportovci – až 2g/kg [1, 2]

 

 

Je konzumace vysokého množství bílkovin nebezpečná?

U běžné populace panuje spousta tvrzení, která udávají zvýšený příjem bílkovin jako hlavního viníka některých onemocnění. Bohužel se tento problém často netýká pouze laiků, ale i některých lékařů. Setkal jsem se s názory, kdy lékař zakazoval konzumaci syrovátkového proteinu s odůvodněním, že je to chemie podobná steroidům. Netřeba snad vysvětlovat, že podobná tvrzení spíše poukazují na nevzdělanost, než na oprávněné obavy. Mezi nejčastější obavy spojené s vysokým příjmem bílkovin patří zejména:

  • Negativní vliv na ledviny a játra
  • Osteoporóza
  • Dna
  • Rakovina střev

 

Ledviny a játra

Negativní vliv na ledviny byl odvozen od předpokladu, že vyšší rychlost takzvané glomerulární filtrace ledviny opotřebovává. Glomerulární filtrace je množství krve, která projde ledvinou za určitý časový interval (obvykle vztaženo za 1 minutu). Jídlo bohaté na bílkoviny sice zvyšuje rychlost GF, ale nehrozí žádné zdravotní riziko. Jako bezpečná hranice pro denní příjem bílkovin se uvádí až 3,5g/kg, což je poměrně obtížná hranice k dosažení.

Podobné názory, že vysoký příjem bílkovin škodí zdraví, se týkají i jater. Paradoxem je, že bílkoviny jsou nutné pro opravu jaterní tkáně a játra samotná využívají některé aminokyseliny jako zdroj energie. Například na studii provedené na pacientech trpících alkoholickým poškozením jater se zvýšený příjem bílkovin jevil jako velmi vhodný pro správnou funkci jater, zároveň také snížil úmrtnost. Řada odborníků se naopak domnívá, že vysokoproteinová strava je nutná pro léčbu poškození a onemocnění jater [1, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10].

Osteoporóza

Osteoporóza je nemoc, kdy dochází k řídnutí kostní tkáně, taková kost je pak křehká a snadno zlomitelná. Tento problém je typický pro starší populaci, kde jsou poměrně časté zlomeniny krčku nebo jiných kostí. Zásadní roli zde hraje vápník. Je běžnou skutečností, že populace důchodového věku nekonzumuje dostatečné množství bílkovin a jelikož je vápník často obsažen ve výrobcích, kde je současně vysoké množství bílkovin, problém je na světě. Souvislost vysokého příjmu bílkovin a osteoporózy vznikla na základě zvýšené hladiny vápníku v moči, vědci se tedy domnívali, že dochází k odvápňování kostí. Jelikož je vápník velmi důležitý minerál pro naše tělo, jeho koncentrace je důsledně kontrolována a náš organizmus si sám určí, kolik potřebuje pro zachování stálosti vnitřního prostředí (homeostáza) a kolik vyloučí. V případě, že je přísun bílkovin a vápníku vysoký, přebytek je jednoduše vyloučen močí. Tato skutečnost tedy není znakem odvápňování kostí a možného vzniku osteoporózy [11, 12, 13, 14, 15].

Dna

Tato nemoc je někdy také označována jako nemoc králů, jelikož bývá často spojována s nadmírou „dobrého“ jídla. Vysoký příjem bílkovin zde může i nemusí být důvodem vzniku tohoto onemocnění. Abychom si tuto nejasnost vysvětlili. Dna je problém, kdy se v krvi nachází zvýšená koncentrace kyseliny močové. Samotný problém spočívá v konzumaci purinů ze stravy, což jsou zejména uzeniny a různé pochutiny. Puriny se pak ukládají v kloubech, šlachách a okolních tkáních. Projevy jsou pak například nateklé a bolavé dolní končetiny. Spojitost zvýšeného příjmu bílkovin je nejasná zejména mnohým jiným možným rizikovým faktorům, které mohou toto onemocnění způsobovat. Jedná se například o metabolický syndrom, zvýšenou konzumaci alkoholu, léků, masa nebo slazených nápojů[16, 17].

Rakovina střev

Riziko vzniku rakoviny spolu s vysokým příjmem bílkovin souvisí asi podobně, jako dna. Nezáleží čistě tolik na otázce příjmu bílkovin, ale na skladbě jídelníčku celkově. Při přemíře nezdravých, průmyslově zpracovaných potravin ve vašem jídelníčku bude riziko vzniku rakoviny střev zcela určitě vyšší, než v případě, kdy je jídelníček složený z vhodných surovin, ale s vyšším příjmem bílkovin. Jistá souvislost tady ale je a to v případě, kdy jíme přebytek masa a nedostatek zeleniny, ovoce a obecně vlákniny [18].

Je jednorázové požití vysokého množství bílkovin nebezpečné?

V případě klasického racionálního jídelníčku se uvádí jednorázové bezpečné množství asi 20g bílkovin. Co se ale stane, když například držím přerušované hladovění a v jednom jídle přijmu i 50g bílkovin a více? V zásadě existuje jedno dobré pravidlo. Stejně jako proteinové přípravky i bílkoviny v mase, vejcích a jiných zdrojích mají svoji dobu stravitelnosti. V případě vydatného 250g steaku to bude třeba až 5 hodin, u vajec podobně. Problém může nastat tehdy, pokud v žaludku stále leží onen steak z oběda a my si dáme další jídlo plné bílkovin. Obsah žaludku je vytlačen novým jídlem do střeva, kde nestrávená potrava může způsobovat problémy. Pokud ale budete přemýšlet i nad dobou stravitelnosti, nehraje jednorázové množství bílkovin až takovou roli. Pokud si tedy na večeři při přerušovaném hladovění dám pořádnou flákotu masa a vím, že následujících 8 hodin nebudu jíst, nic se nestane.

 

 

Srovnání proteinových výrobků

Syrovátkový koncentrát

Tento druh proteinového nápoje patří mezi nejčastější. Obecnou výhodou syrovátkových protein je rychlá rozpustnost, dobrá vstřebatelnost a vysoká biologická hodnota. Syrovátkové proteiny obsahují velké množství aminokyselin s rozvětveným řetězcem (BCAA). Syrovátkové proteiny se vyrábí buďto sušením, což odstraní část sacharidů a tuků, tím pak vzniká syrovátkový koncentrát. Šetrnější metodou pro výrobu je takzvaná cross-flowmicrofiltration (CFM) přes keramické filtry při nízké teplotě, tím je zachována vysoká biologická hodnota proteinu. Obecně vzato je tato metoda výroby momentálně asi nejlepší volbou při koupi proteinu. Obvyklý obsah proteinu ve 100g je asi 80g čistého proteinu. Výhodou koncentrátu je poměrně přijatelná cena a již zmíněná vysoká biologická hodnota a obsah vitaminů a zdraví prospěšných látek, například pro střevní mikroflóru. Proteinový koncentrát je tedy dobrou univerzální volbou pro doplnění příjmu bílkovin například po tréninku nebo v průběhu dne místo svačiny. Doba vstřebání koncentrátu je asi 3 hodiny. Jedinou skutečností, na kterou je třeba brát zřetel je možná intolerance některých lidí na laktózu (koncentrát obsahuje mléčný cukr i tuk), u některých výrobců jsou navíc přidány trávící enzymy jako je například laktáza, což by mělo problémy eliminovat. Je tedy vhodné číst obal výrobku, případně se poradit s někým zkušenějším [2].

Vybrané produkty z této kategorie:

Syrovátkový izolát

Výhody syrovátky jsou popsány u koncentrátu. Stravitelnost a vysoká biologická hodnota se nemění. Izolát zpravidla obsahuje vyšší procento čistého proteinu, jelikož je z velké míry zbaven mléčného tuku i cukru, nedělá tedy problém i v případě intolerance na laktózu. Obvyklý obsah čistého proteinu ve 100g výrobku je asi 90g. Drobnou nevýhodou je nižší obsah vitaminů a zdraví prospěšných látek oproti koncentrátu. Vzhledem ke svému vyššímu obsahu proteinu je tento druh výrobku vhodný zejména do období diet s cílem zachování svalové hmoty a pro příjem co nejčistší bílkoviny. Izolát je zpravidla dražší, než koncentrát. Jako potréninková volba se také hodí dobře, jeho doba nutná pro vstřebání je nižší, udává se hodnota asi 2 hodiny [2].

Vybrané produkty z této kategorie:

Syrovátkový hydrolyzát

Hydrolyzovaný protein je na současném trhu asi nejlepší volbou pro doplnění bílkovin po tréninku. Bílkovina v něm obsažená je předem natrávená, její vstřebatelnost je tedy takřka okamžitá, obecně asi do 30 minut. Výrobci často rozlišují stupeň hydrolýzy, přičemž nejvyšší stupeň je 32 (na obalu značeno pojmem DH32). Proteinový přípravek s tímto stupněm hydrolýzy spadá téměř do kategorie peptidů (produkt rozkladu bílkovin). Většinou je obsah proteinu ve 100g výrobku okolo 80g. Cenová hladina takovýchto výrobků je zpravidla vyšší než u koncentrátu i izolátu. Nevýhodou oproti předešlým dvěma druhům je horší chuť, což je následek natrávení proteinu. Obvykle je chuť proteinu nahořklá, nejčastější příchutí je hořká čokoláda. Pro svoji schopnost rychlého vstřebání bych nedoporučoval tento druh proteinového výrobku v průběhu dne místo svačin, ale čistě po tréninku, kdy je potřeba doplnit bílkoviny pro opravu a vybudování svalové hmoty největší [2].

Vybrané produkty z této kategorie:

Kasein

Kaseinový proteinový výrobek má naprosto odlišný cíl, než předešlé druhy proteinů. Označuje se jako takzvaná pomalá bílkovina. Jak již toto označení napovídá, hlavním benefitem kaseinu je dlouhá doba nutná pro vstřebání. Konkrétně se uvádí až 8 hodin, což by měla být obvyklá doba spánku pro dobrou regeneraci organizmu. Takovýto druh proteinového přípravku je tedy vhodné zařazovat do období, kdy chceme udržet konstantní přísun aminokyselin pro organizmus, což je obvykle období spánku nebo situace, kdy dopředu víme, že nebude možnost jíst. Kasein navíc obsahuje vysoké množství aminokyseliny glutamin, zároveň je však hůře stravitelný, než předešlé druhy. Při výběru kaseinového proteinu je dobré se dívat na složení, nevhodným zdrojem je kaseinát vápenatý, který je pro tělo těžce stravitelný a zpravidla se používá u levnějších výrobků. V tomto případě platí pravidlo raději si připlatit za kvalitu a nejít pouze po ceně výrobku [2].

Vybrané produkty z této kategorie:

Rostlinné proteiny

Hlavním problémem rostlinných proteinů je již výše zmíněná absence jedné nebo více esenciálních aminokyselin, což má za následek neplnohodnotnost takového výrobku. Tato situace se však dá docela pohodlně vyřešit vzájemnou kombinací zdrojů. Oblíbeným rostlinným proteinem je sója, která je sice plnohodnotným zdrojem bílkovin, nicméně je jedním z nejčastějších alergenů a pro tělo je poměrně obtížně stravitelná. Při výběru rostlinného proteinu bych tedy raději sáhnul po jiné možnosti, ideálně po některé z kombinací více zdrojů, což vykompenzuje problém limitních aminokyselin.

Vybrané produkty z této kategorie:

1-68760069

Závěr a doporučení

Bílkoviny jsou jednou z hlavních otázek týkajících se sportovní výživy. I když v nich někdo hledá vědu, jsou pravidla pro jejich konzumaci poměrně jednoduchá. Při tvorbě vlastního jídelníčku je nutné znát některá z výše uvedených otázek (ideálně všechny) a podle toho přistupovat k tvorbě samotné. Je potřeba zvážit cíl, pro který si chceme například pořídit proteinový prášek nebo vědět jakou bílkovinu zvolit podle aktuálních časových možností. Stejně jako ve zbytku stravy zde platí pravidlo kvality. Čisté, nezpracované suroviny jako zdroj příjmu bílkovin budou vždy dobrá volba a jejich celkovou konzumaci není nutné hnát do nesmyslných hodnot. Více neznamená vždy lépe, je totiž potřeba najít si „to svoje,“ při čem se cítím dobře a trénink jde kupředu.  Individualismus by měl být bod číslo 1 ve sportovní výživě.

 



 

Seznam použité literatury:

1) WALEK, Pavel a Josef TÓTH. Co vám výživoví poradci neříkají? (Protože to nevědí). Praha: Fitness Innovations, 2015. ISBN 978-80-901714-0-4.

2) BERNACIKOVA, Martina. Regenerace a výživa ve sportu. Brno: Masarykova univerzita, 2013. ISBN 978-80-210-6253-5.

3) REPORT OF A JOINT WHO/FAO/UNU EXPERT CONSULTATION. Protein and amino acid requirements in humannutrition. Geneva: WorldHealthOrganization, 2007. ISBN 9241209356.

4) TIPTON, Kevin D., 2011. Efficacy and consequencesof very-high-protein dietsforathletes and exercisers. ProceedingsoftheNutrition Society [online]. B.m.: Cambridge University Press, vol. 70, no. 2, pp. 205–214. Retrieved z: doi:10.1017/S0029665111000024

5) MARTIN, WF, LE ARMSTRONG a NR RODRIGUEZ, 2005. Dietary protein intake and renalfunction. Nutrition&Metabolism [online]. 20. 9. 2005, 2005 [cit. 2018-06-06]. Dostupné z: https://nutritionandmetabolism.biomedcentral.com/articles/10.1186/1743-7075-2-25

6) BRÄNDLE, E, HG SIEBERTH a RE HAUTMANN, 1996. Effectofchronicdietary protein intake on therenalfunction in healthysubjects. EuropeanJournalofClinicalNutrition [online]. 1. 11. 1996, 1996(50), 734-740 [cit. 2018-06-06]. Dostupné z: http://europepmc.org/abstract/med/8933120

7) POORTMANS, Jacques R. a Olivier DELLALIEUX, 2000. Do RegularHigh Protein DietsHavePotentialHealthRisks on KidneyFunction in Athletes?. International journalof sport nutrition and exercisemetabolism [online]. March, 2000, 10(1), 28-38 [cit. 2018-06-06]. Dostupné z: https://journals.humankinetics.com/doi/abs/10.1123/ijsnem.10.1.28

8) BRONNER, Felix. Nutritionalaspects and clinical management ofchronicdisorders and diseases. BocaRaton, Fla.: CRC Press, c2003. Modernnutrition (BocaRaton, Fla.). ISBN 0-8493-0945-x.

9) MENDELLHALL, C., T. MORITZ a G. A. ROSELLE, 1993. A study of oralnutrition support withoxandrolone in malnourishedpatientswithalcoholic hepatitis: resultsof a Department ofVeteransAffairsCooperative Study. Hepatology [online]. 1993(17), 564-576 [cit. 2018-06-06].

10) SUZUKI, Kazuyuki, Akinobu KATO a Masakatsu IWAI, 2004. Branched-chainamino acid treatment in patientswith liver cirrhosis. Hepatology Research [online]. 7. 8. 2004, 2004(30), 25-29 [cit. 2018-06-06]. Dostupné z: https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S1386634604002220

11) ALLEN, L. H, E. A ODDOYE a S MARGEN, 1979. Protein-inducedhypercalciuria: a longer term study. TheAmericanJournalofClinicalNutrition [online]. 1979(32), 741-749 [cit. 2018-06-06]. Dostupné z: https://academic.oup.com/ajcn/article-abstract/32/4/741/4666382

12) WALKER, Ruth M. a Hellen M. LINKSWILER, 1972. CalciumRetention in theAdultHuman Male as Affected by Protein Intake. TheJournalofNutrition [online]. 1972(102), 1297-1302 [cit. 2018-06-06]. Dostupné z: https://academic.oup.com/jn/article-abstract/102/10/1297/4779433

13) KERSTETTER, Jane E., Kimberly O. O’BRIEN, Donna M. CASERIA, Diane E. WALL a Karl L. INSOGNA, 2005. TheImpactofDietary Protein on CalciumAbsorption and KineticMeasuresofBoneTurnover in Women. TheJournalofClinicalEndocrinology&Metabolism [online]. 2005(90), 26-31 [cit. 2018-06-06]. Dostupné z: https://academic.oup.com/jcem/article/90/1/26/3058015

14) HUNT, Janet R., LuAnn K. JOHNSON a Z. K FARIBA ROUGHEAD, 2009. Dietary protein and calciuminteract to influence calciumretention: a controlledfeeding study [online]. 2009(89), 1357-1365 [cit. 2018-06-06]. Dostupné z: https://academic.oup.com/ajcn/article/89/5/1357/4596811

15) KERSTETTER, J. E, K. O O’BRIEN a K. L INSOGNA, 1998. Dietary protein affectsintestinalcalciumabsorption. TheAmericanJournalofClinicalNutrition [online]. 1998(68), 859-865 [cit. 2018-06-06]. Dostupné z: https://academic.oup.com/ajcn/article/68/4/859/4648654

16) WEAVER, AL, 2008. Epidemiology ofgout. Cleveland ClinicJournalofMedicine [online]. 2008(75), 9-12 [cit. 2018-06-06]. Dostupné z: http://europepmc.org/abstract/med/18819329

17) CHOI, Hyon K., Karen ATKINSON, Elizabeth W. KARLSON, Walter WILLETT a Gary CURHAN, 2004. Purine-RichFoods, Dairy and Protein Intake, and the Risk ofGout in Men. The New Englandjournalofmedicine [online]. 2004(350), 1093-1103 [cit. 2018-06-06]. Dostupné z: https://www.nejm.org/doi/full/10.1056/nejmoa035700

18) LEVINE, Morgan E., Jorge A. SUAREZ a Sebastian BRANDHORST, 2014. Low Protein IntakeIsAssociatedwith a Major Reduction in IGF-1, Cancer, and Overall Mortality in the 65 and Younger but Not OlderPopulation. Cell Metabolism [online]. 2014(19), 407-417 [cit. 2018-06-06]. Dostupné z: https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S155041311400062X