DONT QUIT CHALLENGE 4

Jak se amatérská crossfiťačka dostane na proficrossfit závody? Věřte, že je to docela jednoduché.Stačí mít na obzoru parťáka, který si je chce poprvé zkusit :D Protože jsem si závody nakonec moc užila, rozhodla jsem se napsat článek, který vystihuje „přípravu“ a následnou atmosféru, workouty - - jednoduše vše, co k crossfitovým závodům jako DONT QUIT CHALLENGE patří. Tyto závody se konaly již počtvrté v Ostravském Fit parku. Nelze si nevšimnout, že levelzávodníků se rok od roku zvyšuje. Sama jsem se účastnila všech 4 závodů a na vlastní kůži pocítila progredující náročnost workoutů, která se blíží kategorii elite (pokročilí závodníci) než open (začátečníci). Během článku poznáte, že jsem hodně ukecaný typ člověka, takže si udělejte pohodlí, kafe a nějakou proteinovou mňamku na zub. Doufám, že Vás má reportáž bude bavit .

13012674_1117341991619253_48177428538301584_n

DONT QUIT CHALLENGE 4 – Reportáž z Crossfit závodů v Ostravě

Na závody se mohlo přihlásit celkem 42 týmů, smíšených dvojic, které spolu trénují delší dobu nebo se potkají poprvé právě na závodech. Týmovky jsou jedinečné a krásné v tom, že jeden druhého nesmí nechat ve štychu a oba se navzájempo celou dobu. Nervozita závodníky nikdy nemine, ale ve dvou se prostě táhne líp ve všech ohledech, přece jen se rozdělí na dvě bedra. Atmosféra na týmových závodech je jedním slovem nádherná a kdo ji nezažil jako divák nebo závodník, o hodně přichází.

12974468_1721117501460220_4154888676404172410_n

Silový žebřík na squat snatch

Ač nepatřím k žádný proficrossfiterům a trénuji jen 1,5 roku rekreačně (4-5 krát týdně), bez programmingu (tréninkového plánu od crossfit kouče) nechala jsem se na závody ukecat kamarádem. Po posledních ročnících jsem si sama netroufala přihlásit a byla rozhodnuta nezúčastnit se hlavně kvůli mnoha nedostatkům – pistols squaty (dřepy na jedné noze), hrazda (shyby, špičky k hrazdě), snatche (trhy) a spousta dalších cviků, které nejsou mými kamarády.  Navíc nejsem zrovna závodní typ a zbytečně stresuju měsíc předem  :D Během dvou dnů byla všechna místa obsazená, malinké zklamání, že příjdu o skvělý zážitek se mísilo s myšlenkami, že závodů bude ještě spousta (kdybych náhodou chtěla :D). Ale jak už to bývá, někdy osud rozhodne za Vás a 2 týdny před dnem D se uvolnilo 1 místo. Kamarád neváhal, já (a mé nahlodané svědomí) svolili a šli jsme do toho. 2 týdny na dopilování nedostatků je šíleně málo, kor se školou a dalšími povinnostmi. Dali jsme do tréninku, co to šlo, každý trénink jsme trhali mozoly na hrazdě a nadávali u tréninků pistolí. K nějakému zlepšení došlo, ale stejně jsem se modlila, ať se ve wodku neobjeví.

IMG_8412

Mezi WODy mají závodníci čas na odpočinek a fandění

2 dny před sobotou jsme si s parťákem dali nucený rest, který byl provázen řádným absťákem (bez sportu se žije těžce a něco Vám prostě v tom dni chybí). Ale odpočívat se musí a doplnit svalový glykogen zvýšeným množstvím sacharidů také. 2 dny na 250 sachrech denně mi teda vůbec nevadily :D

V pátek před závody jsem ještě nakoupila pásku na ruce, protože prevence je důležitá a možnost hrazdy byla velká hrozba :D (ono se roztrhané mozoly do krve hojí hodně dlouho a vidina, že si týden nesáhnu na činku byla hrozná). Dále nějaké tyčinky pro rychlé doplnění energie mezi WODY (jíst během workoutů se moc nedá, angličákovalo by se těžce :D), nachystala oblečení, botky crossfiťácké a vzpěračky ( kdyby náhodou byla silovka, ať to lítá . )

12985337_1721121358126501_6126034586046156755_n

A v sobotu 16.4. přišel den D, tradiční stresovačka, ať nezaspím, nabalím vše potřebné (hlavně oblečení a jídlo!:D) a jelo se do fitka. Naštěstí se závody konaly v mém domácím fitku, takže odpadl stres z cizího prostředí . Na cestě mi parťák píše, ať si pohnu, protože nemůže registrovat tým sám. O ou. Popohnat tramvaj jedoucí max 5 km/hod šlo hodně těžko, ale nakonec jsem dorazila přesně v čas na půl 9, kdy registrace měla končit. Po otevření vstupních dveří jsem si ale oddychla, neboť fronta na registraci byla dlouhá jak na banány :D Během čekání jsme občíhli závodníky, z některých šel docela strach. Jak si celý rok příjdu velká (prostě svalouš :D), na crossfit závodech je tomu právě naopak, což mě docela uklidní (na nějakou dobu) :D Naštěstí v crossfitu platí, že i soupeři jsou kamarádi a jedna rodina, která se vzájemně podporuje a nikdo jinému nepřeje nic zlého .Tenhle bod je na crossfitu to nejkrásnější, komunita lidí milující jeden sport a vzájemně se podporující v nejhorších chvílích.

Po pár minutách jsme se podepsali, dostali narámek s číslem týmu (šťastná 17-ka) a tašku Nutrend s tričkem (tento rok zeleným), Magneskem proti křečím, zdravými chipsy „Yeschips“, Bombus proteinovou tyčinkou bez konzervantů a cukru a Iodica vodu na doplnění pitného režimu. Za sebe musím říct, že bylo o závodníky postaráno moc pěkně a občerstvení v tašce za registraci bylo příjemným překvapením, nikoli samozřejmostí. trika také nedostanete na každém závodu, i když cena za registraci může být mnohem vyšší (v našem případě 800 kč za tým). Zázemí a občerstvení hodnotili závodnící obecně pozitivně, není totiž výjimkou, že se závodí venku na dešti nebo ve starší otevřené hale, kde profukuje chladný vítr. Ale crossfiťáci jsou zvyklí na všechno .

11218869_1721117011460269_2708379335511953304_n

Clean and jerky s 50 kg osou dalo některým ženám pořádně zabrat

V tašce jsme našli i papír se seznamem workoutů, které nás čekají. Příjemným překvapení bylo, když jsme nenašli hrazdu ani obávané pistole! Juchůů! Sice chyběly i mé oblíbené kliky ve stojce, ale celkově jsme měli z WODů dobrý pocit . Nezbývalo než se jít převlíknout do šaten a hůra na značky!

Šatny ve Fitparku byly v patře, rozdělené pro ženy a muže. Nové, čisté se skříňkami,zamykající se na elektronický čip, který každý závodník dostal půjčený za vratnou zálohu 100 Kč. Místa spousta, kousek od skříněk místnost s umyvadly, nové sprchy a cca  6-ti WC kabinkami.

O půl 9 už jsme se shromáždili v crossfitzoně (Fitpark je totiž klasické velkéfitko s mnoha sály, crossfitzonou a badmintonovými kurty), která byla propojená s badmintovými kurty (normálně oddělené zrcadlovou stěnou). Na zdi už byly vyvěšené HEATY (skupiny závodníků, kteří budou startovat spolu v uvedeném čase). Zjistili jsme, že startujeme ve 3. HEATU, což jsme brali jako ideální pozici . Poučíme se z chyb z prvních, ale zároveň nebudeme uzavírat daný wod unaveni z fandění a vystresovaní ze zničených závodníků, kteří po WODku bezvládně odpadávají na zem.

Nastal čas na předvedení standardů, tedy základních pravidel, které musí každý závodník dodržovat a respektovat, jinak se jeho opakování nebudou počítat se slovy „No rep“.  Standardy by se měly dodržovat na každém tréninku, ale není v moci trenéra na lekci kontrolovat všechny cvičence u každého opakování. Proto má na závodech každý tým svého Judge (rozhodčího), který nejen počítá opakování, ale hlavně kontroluje dodržování předepsaných standardů. Hlavní rozhodčí tedy projížděl WOD po WODU (1-4 WOD + finále) a ukazoval, jak má cvik přesně vypadat. Také nechybělo upozornění na nejčastější chyby, kvůli kterým nebude uznáváno opakování cviku. Např. u wallballů (hod míčem ze dřepu na zeď) se musí zadek dostat pod kyčle a míč musí skončit na zdi NAD zelenou čárou pro ženy a NAD černou čárou pro muže. Pokud se míč skončí NA čáře, platí „No rep“ a opakování se nepočítá. Seznámili jsme se tedy s obsahem všech WOD a připravili se na první workout.

Po 9-té nastoupil první HEAT na značky a čekalo je WOD ve znění:

12 min AMRAP:

  • 30 wallball
  • 30 kbsnatches 16/22 kg
  • 15 ropeclimb

Cílem bylo během 12-ti minut stihnout co nejvíce opakování. Tedy cvičíte tak dlouho, dokud nezazní gong odbíjející poslední vteřinu.  12 minut je dost dlouhá doba, pokud jedete na maximum, takže žádný z týmů nesměl podcenit strategii a naplánovat si jakým způsobem WOD odjedou. První z týmu začíná na wallbalech – hod míčem z dřepu na zeď nad čáru, holky házejí 6 kg míč, kluci 10 kg míč. Druhý souběžně snatchuje s kettlebelem (trh ze dřepu nad hlavu), přičemž po každém opakování musí vyměnit ruku (po každém položení kettlebellu na zem). Až každý dokončí svých 30 opakování, společně 15- krát vyšplhají na lano po černou čáru. Nemusejí se střídat, ale většinou tomu tak bylo, pokud žena nebyla výrazněji slabší na laně nebo šplhat neuměla vůbec. Po společném zdolání lana se vystřídají a pokračují zase ve wallbalech a snatchích. Střídání ale není podmínkou, jeden tak může odjet všechny wallbally a druhý snatche, záleží na každém týmu.

12991024_1117341934952592_771473845679896711_n

Mirka Zemanová (na laně) s Filipem Trojovským tvořili skvělý tým, který se držel na prvních příčkách během celého závodu.

Když jsme sledovali první HEAT, došlo nám, že WOD vůbec nebude tak jednoduché, jak z počátku vypadal. 12 minut se vleklo šnečím tempem, a to jsme teprve koukali jako diváci. Za 30 minut přišla řada i na nás a už jsme v napětí stáli na značkách. Roman začínal na wallbalech, já na snatchích, které mi jdou mnohem lépe. Gong zazněl a šli jsme na to! Snatche mi jdou a tak lítaly jeden za druhých, až jsem udělala 30-tý a uvědomila si, že jsem je zvládla unbroken (bez pauzy). To mi docela dodalo sebevědomí před nenáviděnými wallbaly. Roman skončil wallbaly o něco dříve, chvíli na mě počkal a šli jsme na lano, kde jsme se strategicky střídali po 1 opakování. Lano šlo docela v pohodě, v prvním kole je všechno ještě snesitelné :D I když nejsem na šplhání žádný přeborník a oproti Romanovi jsem musela udělat 2 krát více přítahů, nějak jsme to spolu zvládli . Pak jsme začali druhé kolo, které už šlo  hůře. Tentokrát jsem začínala wallbaly, které nemám vůbec v lásce.Ač 6 kg není vůbec žádná váha, když ji máte držet neustále na ramenou a házet 2 metry nad sebe, není to žádná legrace. Ramena pálila, ale i přes pár no-repů a 2 pauzičky jsem 30 opakování dokončila. Roman už byl zase hotov. Vyšplhali jsme podruhé 15 lan a vrhli se do třetího kola, kdy hodiny ukazovaly asi minutu do konce. Chopila jsem se kettlebalu a střílela jeden snatch za druhým. Ramena pálila, dech začal docházet, ale nemohla jsem povolit, když na mě křičelo několik kamarádů mezi diváky. Po zaznění gongu jsme padli na zem a užívali si pocit skvěle odvedené práce, i když jsme mohli být mnohem rychlejší, dali jsme do toho maximum .

Po WOD-ku jsme sledovali další HEATY, některé páry jely opravdu bravurně, ještě aby ne, když se účastnily crossfit špičky objíždějící závody po celé ČR, ale i v zahraničí. Největší favoriti odcvičili už v prvním HEATU – Mirka Zemanová a Filip Trojovský. V dalších HEATECH například Natálie Cholevová a Lukáš Káňa účastnící se crossfit závodů v Itálii o týden dříve a spousta dalších.

Druhý WOD byl čistě silový, žebřík na hangsnatch prokládaný double undery (dvojskoky na švihadle).

Every 50 s: 3* hangsnatch 30-35-40-45-50-55 kg/50-60-70-80-90-100 kg + 20 DU

Hang snatch = vytáhnutí osy mrtvým tahem a trh osy od kyčlí nad hlavu. 3 opakování během 50- ti vteřin, nemusí být unbroken (je možné osu položit mezi pokusy)

Jediný workout, během něhož se parťáci rozdělili a každý musel odvést práci sám za sebe. Ženy začínaly snatchovat na váze 30 kg a postupně přecházely k vyšším vahám, až dokud síly stačily.

12985502_1721117338126903_8991546911222047361_n

 

Šlo vidět, že Lucie Minářová má řádně nasnatchováno, 2 krát trhla i nejvyšší váhu 55kg!:)

Před naším startem jsme sledovali, jak to ostatním jde. Málokterá žena se dostala přes váhu 45 kg, můj cíl byl zvednout 40 kg alespoň 2 krát. Vím, že snatche jsou můj kámen úrazu, kor z hangu (visu od kyčlí). Za chvíli jsme šli na věc, odhodili nervozitu (alespoň trochu) a snažili se maximálně soustředit.Začala jsem 20-ti DU a přešla k ose se 30 kg. 3 opakování z hangu byla taková rozcvička . Cíl byl stihnout DU i snatche do 50-ti vteřin, dalších 10 sekund muselo stačit na přesun k těžší ose. Další minutu jsem začala zase švihadlem a přešla k ose se 35 kg. Také žádný problém. Ve třetí minutě jsem si začínala uvědomovat, že doubly ve vzpěračkách nebyl zrovna dobrý nápad (modrý palec mi to připomíná ještě teď :D), ale na snatche jsou naopak hodně přínosné.Většina závodníků nechala vzpěračky v tašce, ale je to rozhodnutí každého. 40 kg snatche mě už docela potrápily, ale k mému překvapení (a nejen mému) se mi povedla všechna 3 opakování unbroken. Když jsem si uvědomila, že se blížím k naložené ose se 45 kg, zatrnulo ve mně, protože tolik jsem nikdy na snatch nezvedla ani ze země, natož z hangu!Panika! Kamarádi a ségry ale fandily jako o život, povzbuzovali mě a já se nikdy nevzdávám. Odskákala jsem DU, samozřejmě jsem se v těch nervech sekla u 18-tého a musela poslední 2 doskákat na podruhé. S obavami přešla k ose, vytáhla ji ke kolenům a zkusila osu trhnout nad hlavu. Vyšlo to!! PR (personal rekord) na snatch 45 kg, obrovská radost a úleva . druhý pokus se nepovedl, tak jsem osu hodila na zem a zkusila znovu. Nakonec se mi podařil ještě jeden snatch, takže celkem 2 platná opakování . Možná kdyby bylo více času, zvláda bych i 3 opakování, ale to zase příště .Bohužel jsem Romana nestíhala sledovat, ale zvedl 2* krásných 70 kg.

Závody jsou úžasný zážitek už jen proto, že okolní atmosféra je tak motivující, že závodnící zvládnou nemožné (co by si v životě nepředstavili). Mnoho z nich odchází domů s osobáčky (rekordy), kdy překonají sami sebe a svůj strach .Spousta PR je doprovázená obrovským povzbuzováním ze stran fanoušků i ostatních závodníků, takže atmosféra je opravdu úžasná.

Každopádně jsme se s Romanem shodli, že máme co pilovat a kochali se pohledem na briliantní výkony ostatních závodníků. Několik žen trhlo maximální váhu 55 kg za fandění všech přítomných diváků i spoluzávodníků, což je obdivuhodný výkon!:) Jedna z nich např. Lucie Minářová s blogem www.mintyblogcz.com, která s crossfitem začala teprve před rokem, ale už se dere mezi crossfit špičku .Bohužel několik týmů skončilo na dvojskocích na švihadle, které někdy umí potrápit, zvlášť když někdo nemá dopilovanou techniku a stres z časového omezení působí jako další negativní faktor.

  1. WOD byl naopak kondiční a trochu netradiční:

7 min AMRAP

Buddycarry

10-20-30-40-…HR burpeeover partner

Začínalo se nabráním parťáka na záda, přeběhnutím dráhy měřící asi 10 metrů, na jejíž konci se soutěžící vystřídali a zpátky se vezl druhý z nich. Strategie jak si parťáka na záda naložit byla různorodá, od nošení á la pytel brambor přes kabelkový styl na rameni :D. Až oba doběhli, čekaly je angličáky s přeskokem přes partnera držící plank (prkno). Ani angličáky nebyly klasické, nýbrž soutěžící museli na zemi zvednout ruce od země a až poté se postavit a přeskočit přes partnera. Po odcvičení angličáků následoval znovu běh s partnerem na zádech a další angličáky, tentokrát o větším počtu. Pořád dokola, dokud neodbije 7 minut.

13043324_1721133631458607_198656056682995149_n

Držet plank bylo pro některé větší peklo než angličáky :D

Neznám nikoho, kdo by miloval angličáky a ani my se na ně vůbec netěšili :D Od prvních týmů jsme se inspirovali taktikou angličáků. Nejvýhodnější bylo střídatje po 5-ti opakování, kdy byla šance na udržení rychlosti a intenzity. I obyčejný přeskok přes parťáka jde mnohem zjednodušit, když skáčete přes kotníky, ne přes zadek, který je mnohem výš, tudíž je skok mnohem náročnější a vyčerpávající. V tomhle bodě několik týmů udělalo chybu a zbytečně se vyčerpávali.

Za chvíli jsme stáli připravení na čáře a začali. Nejdříve jsem naložila Romana (95 kg čisté váhy) na záda, tedy spíše on na mě naskočil :D odbelhala jsem se na konec dráhy, skočila Romanovi na záda a za 2 vteřiny jsme byli na začátku, abychom mohli pokračovat angličáky. Jeden, druhý, třetí, čtvrtý, pátý – pohodička, šup do planku a skákal Roman přes mě. Prvních 10burpees byly lehárko, ale s druhým kolem začalo přituhovat, stejně jako jsme se začali potit. Na zádech Romana jsem se vždycky pěkně vydýchala a byla vděčná i za ty 2 vteřiny odpočinku. Ono v planku se moc odpočívat nedalo, když břicho pálelo a ruce klouzaly po upocené podlaze. Ani na chvíli jsme nezastavili, prali tam angličáky jeden za druhý, běhali, povzbuzovali se a najednou zbývala poslední minutka do konce, ani jsme nevěděli jak. Ve 4-tém kole (40-ti angličáků) jsme přidali na maximum s vidinou brzkého konce. Stihli jsme asi 26 angličáků a se zazněním gongu se upocení svalili na zem.

Některé týmy se dostaly až k 50-ti angličákům, což je úžasný výkon, smekám! . na závodech se mi líbilo řešení wodů, kde si užili své kondiční nadšenci i vyloženě „siláci“, takže ve výsledném pořadí se to nějak zprůměrovalo.

Před posledním 4.tým WOD-em, který byl pro nás novinkou (většinou jsou 3 základní, semifinále a finále) jsme se rozcvičili na clean and jerk až po váhu 50/70 kg a popřemýšleli nad strategií. Čekalo nás 5 minut AMRAP: 3 clean and jerk 50/70 kg, kdy jeden z týmu musí odjet 3 opakování, plácnout druhého a až pak může pokračovat druhý. Takhle se střídají dokud neodbije poslední vteřina z 5-ti minut.

 

Na silový WOD jsem se těšila, zvlášť proto, že clean and jerkymám moc ráda . i když váha byla dost vysoká a pro některé slečny limitující, tak, mnoho z nich si dalo své PR (personalrecord), kdy zvedly osu nad hlavu alespoň jednou .Bohužel v některých případech si pánové na osu ani nesáhli. Sledovali jsme největší favority, kteří sekali jedno opakování za druhým, unbroken. S takovým tempem bychom moc dlouho nevydrželi, tak jsme se dohodli, že pojedeme po jedničkách.

Až na nás přišla řada, celí natěšení jsme se postavili k čince (konečně osa!!:D) a začala jsem prvními 3-mi opakováními. 50 kg na ramena a honem vyrazit nad hlavu, hodit dolů a znovu a znovu. Kupodivu mi váha nepřišla extrémně těžká, ale unbroken (bez hození činky dolů, nýbrž spouštění po stehnech) bych všechna 3 opakování zvládla maximálně v prvním kole. Romanovi to šlo s činkou taky pěkně, bez pauz jsme se plácali a střídali, v mezipauze,kdy jel druhý rychle oddechli a ještě jsem stihla na Romana křičet, ať do posledního WOD dá všechno. V posledních 10-ti vteřinách stihl ještě 2 opakování, která dělají šíleně moc, někdy Vás posunou i o několik míst. Právě proto každý tým jede na doraz, nevzdá se 10 sekund před koncem se slovy, že už je to jedno, nikdy! Poslední WOD se nám povedl nejlép (nečekaně :D)  skončili jsme 17. Z necelé 40-ky týmů, takže obrovská spokojenost .

Následovala exhibice profi vzpěrače Jana Žvaka, který předvedl obdivuhodné výkony na benchi, kde je jeho maximálka 300 kg!

Poté se už fanoušci shromažďovali na finále, kde postupovalo 8 týmů v čele s CrossfitDestiny Black (Mirka Zemanová a Filip Trojovský), následovaní týmem Qurritos, Sere pes Colliery 14, Buzík a ČupíkColliery, ValhallaCommanders, Get up gym Brno, Open gym team a FIT PARK -  PPC FM (Tomáš Bystroň – místní trenér Fitpark). Finálový wod vypadal takhle:

3 min AMRAP

30 front squat 60/90 kg

60 Box jumpover (60 cm oba)

10 ring MU

60 Deadlift 60/90 kg

30 HSPU

  • Opakování se počítají jen když druhý drzí front rack (činku položenou na ramenou)

1 min REST

6 min AMRAP

1 min REST

12 min AMRAP

Finále jsem už neviděla na vlastní oči, ale z doslechu ostatních šlo o nejtěžší wod celých závodů (což je jasné už ze zadání :D). Závodníci byli po celém dni vyčerpaní a doslova potili krev. Už jen váhy na čelní dřepy jsou šíleně vysoké, zvlášť v takových opakováních. Muscleupy potrápily hlavně ženy, ale ani pro muže nejde o jednoduchý cvik.

13012896_1721117174793586_2835398301478131625_n

60 kg na front squat bylo pro ženy opravdu těžké, ale Mirka Zemanová se s tím poprala bravurně!

Cílem závodníků bylo odcvičit co nejvíce opakování čelních dřepů, přeskoků přes bednu, muscle-upů na kruzích, mrtvých tahů a kliků ve stojce. Zatímco jeden makal, druhý si nemohl odpočinout, neboť musel držet těžkou osu na ramenou, jinak se opakování nepočítala! Po skončení prvních 3. Minut následovala minutka pauza, ve které si těžko někde vydechne, ale lepší minuta než nic . Následoval 6 minutový AMRAP o stejném zadání, jen o 3 minuty delší, což už bylo extrémně vyčerpávající. Muži se snažili co nejvíce ulehčit partnerkám, atmosféra byla z řeči druhých nepopsatelná (jak to u finále bývá). Po 6 minutách další minutová pauza a poslední nejdelší 12-ti minutový AMRAP, kde už bylo nutné trochu šetřit síly a neodpálit se hned ze začátku. Vítězem finálového WODU se stala Mirka Zemanová a Filip Trojovský za tým CrossfitDestiny Black, kteří vedli už od samotného začátku závodu. Ve finále odjeli celkem  320 opakování ! Hned za nimi skončil tým Quorritos (David Stroupek, Nina Rodzinková) a bronz si odnesli Buzik a čupík Colliery v zastoupení Honza Vantuch a Lucie Ohnheisová. Bedna těsně utekla týmu Sere pes!Colliery S 14, za který soutěžil pár Natálie Cholevová a Lukáš Káňa účastnící se crossfit závodů v Athénách týden předem, kdy se právě Natálii povedlo celé závody vyhrát.

13012674_1117341991619253_48177428538301584_n